Od mých 6 let jsme vždy měli rodinného psa, nějakou tu kočku i dvě, králíky, morčata, fretku, slepice a tak dál. Ale ten pes byl vždy klíčový. Na očekávanou veterinu jsem se nakonec nehlásila a zvířaty se nadále “jen” obklopovala. A to i v zahraničí, kde jsem se díky několika náhodám dostala do rodiny jako pečovatelka jejich dvou psů border colie Benjiho a německé ovčandy Belly.
Ke psím sportům mě přivedl až můj australský ovčák Bady. Australáci jsou takoví šprýmaři. Jsou energičtí, paličatí, láskyplní a do všeho jdou po hlavě Po dovršení jeho prvního roku života jsme se pomalu začali seznamovat s agility. Zároveň jsem ale chtěla zkustit canicross a tak kloubila vše dohromady. Procházkovala, agilitila, začínala běhat canicross. Bohužel jsem ale neměla dost znalostí a zkušeností o sportování se psem a jeho potřebách pro správnou regeneraci. Však jsem to dělala “jen” rekreačně.
Bady byl k neutahání a pořád chtěl něco dělat, ale taky měl pár kilo navíc a skončilo to úrazem. Každý má v životě určité mezníky a tohle byl ten můj.
Od té doby jsem se začala aktivně zajímat o to, proč se to stalo a jak jsem tomu možná mohla i předejít. Ponořila se od knih na téma výživy psa, jeho pohybového aparátu a jeho celkové nutnosti býti připraven na sportovní výkon, jak po fyzické, tak psychické stránce a to, i když děláte sport “jen” rekreačně.
Mám za sebou kurz regeneračních masáží a strečinku psů, cvičení se psem na balančních podložkách, absolvovala jsem několik seminářů Františka Šusty a dále se vzdělávám a obklopuji lidmi z oboru. S Báďou nás nyní můžete nejčastěji potkávat v lesích Jizerek, Krkonoš a okolo Jablonce s batůžkem či v běhu.
" Alča byla také pečlivě zaškolena na oficiálním školení veterinárních produktů ENERGYVET "
